Představujeme RT: Tomáš Hák – fyzioterapeut a kondiční trenér

Rádi bychom Vás provedli naší akademií, proto jsme připravili řadu rozhovorů s jednotlivými členy realizačních týmů. Dozvíte se nejen hodnocení podzimní části sezóny, ale také názory na různá sportovní témata. V seriálu pěti rozhovorů začneme právě dnes a skončíme těsně před Vánoci speciálním video rozhovorem s šéftrenérem akademie Láďou Matrasem. Prvním členem realizačních týmů, kterého představujeme je kondiční trenér a fyzioterapeut v jedné osobě Tomáš Hák.

 

1) Tome, jak by si z pozice vedoucího sekce fyzio zhodnotil podzimní část sezóny v RFA?

Hodnocení podzimní sezóny ještě nemám vypracované, jelikož je to pár dní, co teprve mistrovské zápasy skončily.  Další přátelské utkání nás ještě čekají. Konec podzimní sezóny je pro mě cca. druhý týden v prosinci, poté přistoupím k vyhodnocení. Hodnocení proběhne několika v rovinách – periodizace a individualizace v dopoledních hodinách a samozřejmě prevence a statistika zranění, která nás letos postihly.

 

2) Jsou pro věk 13 – 15 let nějaká typická zranění, která se často objevují? Jak se v RFA pracuje na tom, aby se jim předcházelo?

Velmi dobrá otázka, na kterou není úplně jednoznačná odpověď, jelikož každý ročník je trošku něčím výjimečný. Typická zranění jsou většinou svalového charakteru, které plynou ze špatného biomechanického nastavení a jisté slabosti v daném segmentu. Dalším typickým zraněním je distorze hlezen, které plynou většinou z vnějšího zásahu, kdy hráče někdo přišlápne. Posledním nejčastějším zraněním je přetížení, které vzniká z více důvodů.

Preventivním zásahem je pohybový program již pro předešlé ročníky před vstupem do akademie v dopoledních hodinách. Dalším programem jsou edukativní kompenzační hodiny, kde se hráč učí pracovat se svým tělem. Zároveň klub intenzivně pracuje na vylepšení výběru hráčů, kde bychom chtěli být ještě lepší a komplexnější ve výběru.

 

3) Noví hráči, kteří přijdou do režimu RFA, nemají začátek v akademii asi úplně jednoduchý. Co myslíš, že jim z pohledu tvé sekce dělá největší problém?

Největším problémem je adaptace na podmínky. Říká se to velmi lehce, ale není to pro každého jednoduché a ještě k tomu to každý zvládá jinak. Za to mají kluci můj velký obdiv. Akademie jim změní biorytmus, stravování, regeneraci, spánek, rodinné zázemí, tréninkový objem. Do toho vstupují další faktory, jako jsou škola, stres, kamarádi, holky a tohle skloubit není jednoduché ve 13 letech. Velmi oceňuji hráče, kteří tento režim v minulosti svým způsobem „zneužili“ pro svůj prospěch. Samozřejmě v tom dobrém, zajímali se, chtěli, makali. Velkým příkladem byl pro mě Petr Kurka z ročníku 2002, který si šel svoji cestou a maximálně čerpal informace od celého realizačního týmu a pracoval na sobě. Dnes je stěžejní hráč reprezentačního výběru U17. Z ročníku 2003 to byl Tomáš Hrnčíř, který měl obrovskou pokoru k okolí a zároveň to byl v duši hrozný dříč. Akademie je pouze startovní čára do velkého fotbalu, pokud tím jenom projdete, nestačí to. Vy z toho musíte vytáhnout maximum.

 

4) Jak by si hodnotil spolupráci s trenéry jednotlivých ročníků a co kluci, chtějí na sobě pracovat?

Spolupráce s trenéry je velmi otevřená a snažíme se vždycky domluvit na nějakém kompromisu ve prospěch hráče. Každý z realizačního týmu tomu dává maximum, tím jsem si jistý. Za to dám ruku do ohně.

Na tuto otázku jsem částečně odpověděl v předchozí otázce. Ne všichni pracují v rámci svého potenciálu. Někteří jen proplouvají a myslí si, že to dohoní později, ale dneska to nestačí. Nahoru se dostanou jen ti nejlepší. Naopak jsou tady kluci, na kterých vidíte, že chtějí, zajímají se. Hledají si další díly do té své skládačky. Vždycky těmhle klukům půjdu naproti. Pokud za Vámi přijde hráč a řekne, jestli mu nepomůžete něco zlepšit, co může být víc?

 

5) Jsi v akademii od samého začátku, co považuješ za svůj největší úspěch?

Mým největším úspěchem je to, že práce se stala mým koníčkem. Ihned po dokončení studia na VŠ jsem naskočil do režimu akademie. To se málo komu poštěstí. Pracujete s výběrovými hráči. Proto říkám, já nechodím do práce.

 

6) Jaké máš cíle do nadcházejícího půlroku?

Cílem bude ještě vyšší efektivita v dopoledních hodinách v rámci všech žákovských kategorií, jelikož tam máme ještě rezervy. Dále pak budu prosazovat ještě vyšší individualizaci v pohybovém rozvoji a snižovat statistiku zraněných, co to jen půjde. Dále pokračovat v započaté práci s minimem chyb.

 

7) Pojďme se mrknout na český fotbal. V čem si myslíš, že je z kondičního pohledu největší českou slabinou, na čem bychom měli nejvíce zapracovat? 

Největší mezery u mládeže vidím v rozvoji rychlostně – silové křivky. Oproti západu jsme hrozně pozadu hlavně v silovém tréninku a diagnostice. Pravidelné testování a individuální pohybový rozvoj, který právě tuto křivku rozvíjí. Pořád žijeme v tom, že síla k dětem nepatří. Kluk do školy nosí na zádech 5 kg v učebnicích, které mu ničí záda, ale hlavně ať do ruky nebere činku. V jiných fotbalově vyspělých zemích se v žákovských kategoriích učí základy vzpírání, základy tahu, tlaku, dřepu a to alespoň 2 x týdně. Tohle všechno ty hráče nejenom chrání proti zranění, ale hlavně rychlostně rozvíjí a také koriguje už tak rozvinuté svalové dysbalance.

 

8) Poslední otázka je spíše osobní. Co tě přivedlo k práci kondičního trenéra a fyzioterapie? A jak se díváš na vyspělost tohoto oboru v českém sportu?

Myslím si, že za poslední roky se v oblasti fyzioterapie udělal hrozný krok dopředu. Je jenom dobře, že i takové profese se objevují na plné úvazky u mládeže. Bohužel vlivem životní stylu u dnešních dětí rostou i pohybové nedostatky, takže ekonomicky řečeno poptávka zvýšila nabídku.

Kondiční specialisté jsou lidé, kteří umějí pracovat s pohybovým detailem – zlepšit techniku pohybu, umějí zlepšit  rychlostně – silovou křivku a také pracují s energetickými systémy. Dnešní doba zvyšuje nároky na úzké propojení fyzioterapie a kondičního specialisty. Oba dva obory se musí navzájem respektovat a spolupracovat.

Oba dva obory si myslím, že do budoucna mají své místo v realizačních týmech. Karel Poborský říkal, že v Manchesteru byly poměry, co hráč to jeden fyzioterapeut a kondiční trenér. Naše ekonomika v klubech není tak silná, ale je potřeba si uvědomit, že tohle je cesta jak vylepšit tréninkový proces a pracovat s větším detailem a vyšší individualizací.